Báseň Adventní - můj debut
ADVENTNÍ
Vyjel jsem si v sobotu se Zuzkou na výlet do Německa,
o tom věděla snad všechna stružinecká děcka.
Zajeli jsme na zámek Popelky požádat jí o ruku.
Dala se očekávat tisícovka lajků na fejsbúku.
Před důležitým okamžikem jsme měli oba velikou trému,
a tak jsme si museli dát sklenku irské,
aby nás napadaly jen výrazy české.
Po obřadu bylo třeba dát si druhou rundu,
a tak jsem řekl servírce,
nalejte nám dva velký poháry Cognacku,
ať ji máme jako z praku.
Na bus byla ještě dlouhá chvíle,
tak jsme zašli do mysliveckého gasthofu.
Tam zavolali na šenkýře,
natoč nám dva půllitry zlatavého moku,
abychom se odreagovali trochu.
O půl pátý jsme nastoupili do žlutého autobusu,
ukázal jsem šoférovi,
že mám ještě stále platnou fahrkarte do Dresdenu Hauptbahnhofu.
Když jsme přijeli na nádraží,
byla už tma a orientovali jsme se stěží.
Tak jsem se zeptal jednoho staršího pána,
kde je Altmarkt?
On mi řekl,
to je tamhle vlevo a pak stále rovně.
Dejte pozor, je tam lidí opravdu hodně.
Zašli jsme se Zuzankou k hezké vánoční dekoraci,
poprosil jsem jednoho skopčáka,
zda by nám udělal společnou fotku na stojáka?
Beze všeho mladý muži,
ať Vám to oběma spolu dlouho vydrží!
Následovala večeře u stánku s uzeninou,
kde jsme neodolali
a dali si jejich grilovanou klobásu vinnou.
Navrch dali dva hrníčky Glühweinu,
Zuzanku následně snáze obejmu.
Blížil se náš konec na trhu,
my hledali,
kde bych si mohl vyprázdnit třetí nohu.
Dvojce milenců mi řekla,
WC je támhle v té pasáži,
jenže na dámské toaletě svítilo CLOSED.
Zuzka tak navštívila pánský klozet.
Vzbudila však posměch od přítomných mužů.
Omlouvala se: Já za to přece nemůžu.
Oni to nakonec pochopili,
jen z toho strašnou srandu měli
a pod vousy si něco brebentili.
Půl hodiny před odjezdem
stala se velká nehoda na drážďanským rinku.
To se někdo poměje
až mu řeknou v klenotnictví hodnotu zásnubního prstýnku.
Zuzka se podívala na ruce
a hle prstýnek nenašla,
z toho jsme byli oba špatní velice.
Čas strašně kvapil,
museli jsme vzít nohy na ramena,
ať nekoukáme na zadek vlaku,
to bychom si pak museli udělat bivak někde venku.
Sprintem za něž by se nemusel stydět ani Usain Bolt,
jsme doběhli na nástupiště
a rychle naskočili do žitavskýho vlaku,
divili jsme se,
že tam stojí vlak nach Zittau ještě.
Měli jsme ještě chvilku času,
však jsme posledních pár minut pěkně divočili.
Spěchání se nám vyplatilo,
cestování domů rychle ubíhalo.
Přijeli jsme do Liberce,
měl jsem taťku na uchu,
zeptal se mě,
v kolik má stát s Puntíkem v Semilech na bahnhofu.
Buď tam kolem půlnoci,
Najdeš nás v nádražní ulici.
Opravdu se tak stalo,
užili jsme si krásnou čtvrtou adventní sobotu,
to se nám pak hezky spalo.