Jdi na obsah Jdi na menu
 


Báseň - Švejk

Švejk


V kabině jsem slavil třicetiny,

dal pár piv,

k tomu Starou Mysliveckou,

a málem hledal hůl slepeckou.

Rázem jsem nemoh ani chodit,

byl to velký nerozum,

se takhle nažmolit.

Byla to však nabídka od Domina,

musel jsem do toho jít,

nechtěl se před kámoši shodit.

Fotbalisti měli z toho srandu,

že mě takhle nalili

a pak se strašně tlemili.

Pak jsem to už nevydržel

a musel pustit uzdu,

jenže jsem si při tom u přítomných holek

uřízl pěknou ostudu.

Kámoši se o mě báli,

pak o mě hlasovali,

jak mě dostanou domů,

vždyť mě nohy nepovedou.

Pavel s Karlem vzali kolečko,

do něj dali deku

a naložili toho zlitýho Jirku.

Byl jsem jako Švejk,

ale nevolal jsem na Bělehrad.

Byl to celkem krátkej obřad.

Po třista metrech jízdy jsem se probral,

v bytovce už do patra po schodech stoupal,

o zábradlí se opíral.

Mamka byla překvapená,

takhle nalitýho mě opravdu nikdy neviděla.

Dala mě k hlavě plínu,

usnul jsem jako dudek,

už by to něchtěl nikdy zažít,

chudák mozek.

Třicetiny jsou jen jednou za život,

byl jsem však pěkně na šrot.